Jižní Čechy zasáhlo 7. března 2024 zemětřesení o magnitudu 3,5. Epicentrum se nacházelo jihovýchodně od Mirotic, ohnisko zemětřesení bylo v hloubce 22 km. Toto zemětřesení bylo široce pocítěno obyvateli, což dokládá 1523 makroseismických dotazníků evidovaných v Geofyzikálním ústavu AV ČR. Zajímavé je i rozložení makroseismických hlášení v návaznosti na geologii. Hlášení nejsou rovnoměrně rozložena kolem epicentra, ale pocházejí z oblasti tvořené granity a granodiority středočeského plutonu. Ty mají nízký útlum seismické energie a umožňují dobré šíření projevů zemětřesení. Naopak směrem na západ do Barrandienu jsou hlášení sporadická, což naznačuje vyšší útlum seismické energie v této oblasti.
V programu Dynamická planeta Země komentujeme a přinášíme novinky o zemětřesení u nás i ve světě.
Dne 7. března 2024 krátce před polednem se jižními Čechami rozeznělo podivné hřmění a dunění. Oblastí otřáslo zemětřesení o magnitudu 3,5. Epicentrum se nacházelo poblíž Mirotic na Písecku, přičemž otřesy byly pocítěné na Písecku, Strakonicku, Táborsku a dokonce až na Šumavě. Lidé popisovali pocit zhoupnutí, slyšeli řinčení sklenic a domácí zvířata byla neklidná. Otřesy trvaly několik vteřin, doprovázelo je dunění a chvění oken.
Zemětřesení bylo zaznamenáno v 11:42 středoevropského času jihovýchodně od Mirotic (49,42° s.š. a 14,05° v.d.) v hloubce 22 km pod povrchem. Bylo lokalizováno podle dat Ústavu fyziky Země Masarykovy univerzity v Brně (ÚFZ), který má k dispozici seismické stanice v blízkosti epicentra. Do jedné hodiny po zemětřesení následovalo několik slabých dotřesů s magnitudem kolem 0,5. Příčinou zemětřesení byly tektonické pohyby, ohniskové mechanismy naznačují pohyb podél SZ-JV orientovaného zlomu. Takovéto zemětřesení není v této oblasti obvyklé, zemětřesení se častěji vyskytují v západních Čechách nebo v důlních oblastech Ostravska.
Zemětřesení bylo na české poměry v neobvykle velké hloubce 22 km a bylo široce pocítěno obyvateli, což dokládá 1523 makroseismických dotazníků evidovaných v Geofyzikálním ústavu AV ČR, přičemž některá hlášení pocházela ze vzdálenosti až 100 km od epicentra (obr. 1). Lidé popisovali kývání lehčích předmětů, cinkání nádobí, a někteří, zejména v blízkosti epicentra, zaznamenali drobné trhlinky ve zdech nebo omítce. Rozložení makroseismické intenzity je patrné z přiložené mapy s maximální hodnotou intenzity IV-V (obr. 2).
Zajímavé je i rozložení makroseismických pozorování v návaznosti na geologii. Hlášení nejsou rovnoměrně rozložena kolem epicentra, ale tvoří lichoběžník na západě ohraničený středočeským hlubinným zlomem a na východě blanickou brázdou. Tato oblast je převážně tvořena hlubinnými vyvřelými horninami, granity až granodiority středočeského plutonu, které mají nízký útlum seismické energie, takže se v nich projevy zemětřesení dobře šíří. Naopak směrem na západ do Barrandienu, kde převládají sedimenty starších prvohor, jsou pozorování sporadická, což naznačuje vyšší útlum seismické energie v této oblasti. Rozložení hustoty obyvatelstva nemá na tento efekt vliv.
Magnitudo a makroseismická intenzita
Zemětřesení představuje náhlý pohyb zemské kůry vyvolaný uvolněním napětí, charakterizovaný energií uvolněnou během otřesů. K vyjádření síly otřesů se používají dvě veličiny: magnitudo a makroseismická intenzita. Magnitudo je veličina získaná z posunutí půdy zaznamenaného seismickými přístroji a souvisí s energií uvolněnou v ohnisku zemětřesení. Tato hodnota je logaritmická, což znamená, že zemětřesení s magnitudem o jednotku vyšším vyvolá kmitání zemského povrchu s amplitudou desekrát větší a uvolní třicetkrát více energie.
Magnitudo však nevypovídá o účincích zemětřesení na konkrétním místě pozorování, které závisí na vzdálenosti od epicentra, hloubce ohniska a lokálních podmínkách. Velikost účinků na povrchu zohledňuje makroseismická intenzita, měřená na makroseismické stupnici. Intenzita klesá se vzdáleností od epicentra a závisí na vlastnostech podloží. Makroseismická intenzita je tedy klíčová pro ocenění seismického ohrožení, odhad síly historických zemětřesení, a je důležitá pro stavební inženýry a pojišťovny.
V Evropě se používá dvanáctistupňová stupnice EMS-98, vyvinutá Evropskou seismologickou komisí. Tato stupnice zohledňuje stav budov, jejich typ, stáří, výšku a rozsah poškození. V praxi je určení makroseismické intenzity založeno na analýze údajů z makroseismických dotazníků, které vyhodnocuje Geofyzikální ústav AV ČR (viz www.ig.cas.cz/makroseismicky-dotaznik).
Poděkování
Rádi bychom tímto poděkovali všem respondentům, kteří makroseismický dotazník na stránkách GFÚ vyplnili a přispěli tím k určení makroseismické intenzity zemětřesení u Mirotic.
Připravili: Pavla Hrubcová, Jan Zedník (GFÚ)
Obr. 1. Rozložení dotazníků shromážděných v Geofyzikálním ústavu AV ČR pro zemětřesení u Mirotic ze dne 7. března 2024. Epicentrum vyznačeno žlutě.
Obr. 2. Makroseismická intenzita podle stupnice EMS-98 a její rozložení z dotazníků shromážděných v Geofyzikálním ústavu AV ČR pro zemětřesení u Mirotic ze dne 7. března 2024. Epicentrum vyznačeno černě.
Obr. 3. Schématická geologická mapa
Obr. 4. Šíření seismických vln z místa vzniku zemětřesení, ohniska. Zemětřesení generuje seismické vlny, které se šíří všemi směry od ohniska. Epicentrum představuje kolmý průmět ohniska na zemský povrch.
Krátká forma makroseismické stupnice EMS-98, 12 stupňů.
