Na pomezí severozápadních Čech a německého Vogtlandu, severně od Chebu, se od nepaměti čas od času vyskytují série zemětřesení – zemětřesné roje. Pro oblast ležící daleko od rozhraní tektonických desek a aktivních sopečných systémů se jedná o úkaz velmi neobvyklý. Zemětřesné roje totiž zpravidla doprovázejí sopečné erupce, jako je tomu např. na Islandu (viz např. aktualita na webu Geofyzikálního ústavu z 16. 7. 2025 – https://www.ig.cas.cz/island-erupce-v-oblasti-sundhnukur. Zemětřesený roj sestává až z tisíců mikrozemětřesení a slabých zemětřesení, ke kterým dochází v rychlém sledu během několika týdnů až měsíců, aniž by došlo k silnému hlavnímu zemětřesení. Zatím poslední silnější zemětřesný roj proběhl v roce 2024 poblíž Klingenthalu a Bublavy (viz aktualita na webu Geofyzikálního ústavu z 11. 4. 2024 – https://www.ig.cas.cz/2024-zvysena-seismicka-aktivita-na-kraslicku, v zóně, která byla velmi aktivní mj. před 125 lety. Byla to právě zvýšená zemětřesná činnost na konci 19. a počátku 20. století, která přiměla tehdejší pozorovatele a výzkumníky zavést pro série zemětřesení dnes běžně užívaný termín „zemětřesný roj“. V zájmové oblasti je na české straně od devadesátých let v provozu síť seismických stanic WEBNET, v sousedním Bavorsku a Sasku je rovněž rozmístěno několik stanic.
Kromě opakovaných zemětřesení je zájmová oblast výjimečná vysokým obsahem oxidu uhličitého (CO₂) v minerálních pramenech a výskytem mofet – suchých výronů oxidu uhličitého. CO2 přitom pochází až ze svrchního pláště Země, tzn. z hloubky větší než 30 km. V oblasti se dále nacházejí nejmladší sopky na našem území, které byly aktivní před „pouhými“ 200 až 300 tisíci let – Komorní Hůrka u Františkových lázní, Železná hůrka u Chebu a pozůstatky několika explozivních kráterů – maarů, objevených teprve před několika lety za účasti odborníků z Geofyzikálního ústavu.
„V dávné geologické minulosti zde na sebe narážely tři kontinentální desky, pod povrchem se vytvořily rozsáhlé žulové komplexy,“ vysvětluje profesor Torsten Dahm z GFZ Potsdam, vedoucí projektu.
Příčina neobvyklého rojového charakteru zemětřesné činnosti a souběh několika dalších výše uvedených jevů však stále nejsou uspokojivě objasněny. Vědecká komunita se shoduje na tom, že se jedná o důsledek magmatických procesů, probíhajících ve spodní zemské kůře a plášti. S cílem posunout naše poznání struktury zájmové oblasti a procesů, které pod povrchem probíhají, uskuteční Geofyzikální ústav Akademie věd společně s Helmholtzovým centrem pro geovýzkum (GeoForschungsZentrum – GFZ) v Postupimi, univerzitami z Postupimi, Lipsku, Freibergu, Jeně, Mnichově, Erlangenu a Münsteru, Saskou geologickou službou, Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy a Ústavem struktury a mechaniky hornin AV ČR rozsáhlý seismologický experiment. Název experimentu ELISE je zkratkou z Eger Large Seismic Experiment (tedy rozsáhlý seismický experiment v oblasti Chebska). Experiment je většinově financován z prostředků GFZ, ale je podpořen i z programu Dynamická planeta Země v rámci Strategie AV21.
„Během 12 až 18 měsíců bude na ploše zhruba 100 x 100 km2 rozmístěno téměř 300 seismických aparatur. Vysoce citlivé senzory jsou zapůjčeny ze souboru přístrojů pro geofyzikální měření vědců z GFZ, tzv. GIPP – Geophysikalischer Gerätepool Potsdam. Budou zaznamenávat otřesy země vyvolané zemětřeseními a výstupem CO₂, pochopitelně ale také dopravou nebo průmyslem,“ říká Jakub Klicpera, technický koordinátor experimentu na české straně.
Obr. 1: Plánované umístění seismických stanic znázorněné modrými trojúhelníky. Epicentra zemětřesení jsou znázorněna barevnými puntíky.
Obr. 2: Ukázka vybavení seismické stanice s geofonem (žlutá krabička), digitizérem (šedo-černé zařízení) a suchá alkalická baterie, která se používá pro elektrické ohradníky a neobsahuje olovo, rtuť ani kadmium (zelený kvádr). Geofon je celý zakopaný pod zemí, baterie a digitizér jsou umístěny v boxu částečně zakopaného pod zemí. Ochranný box vyčnívá asi 5 cm nad povrch.
Stávající pokrytí oblasti seismickými stanicemi se tedy během experimentu značně zahustí. „Očekáváme, že s tolika stanicemi budeme schopni detekovat a studovat i ta nejslabší mikrozemětřesení, která by nám jinak zůstala skryta. V centrální zóně zájmové oblasti budou od sebe seismometry vzdáleny jen kolem 2 km, což umožní velice detailní analýzu zemětřesení a struktury zemské kůry. Je však třeba dodat, že výsledky hodně ovlivní i (ne)přízeň přírody – bude-li seismická aktivita v danou dobu výrazná, získáme pro naše analýzy více dat než v případě klidného období“, říká Jana Doubravová z Geofyzikálního ústavu AVČR.
Odkaz na tiskovou zprávu:
Jana Doubravová
